ERES – STARWOOD testování prototypu.


V lednu letošního roku 2020 KLeM nová prozatímní pravidla pro kategorii ERES. Pro zájemce uvádím, že se dají najít ZDE.
ERES je vlastně RES bez gumicuku, přičemž autoři pravidel se snažili, aby se duch RES (jednoduchý dvoumetrový větroň se stavebním omezením) přenesl i tam, kde jsou menší letové plochy a kde gumicuk nahradí elektropohon s výškoměrem. Při konzultacích s výrobcem modelu STARMADE, Jirkou Hvězdou, jsem byl požádán, jestli bych nepostavil prototyp ERES modelu do klidných podmínek. Rád jsem to přijal a na podzim jsem dostal prototyp modelu, který ještě neměl ani jméno. Tak jsem začal stavět model, který později dostal jméno STARWOOD. Model jsem dokončil v říjnu, a protože byl velmi příjemný podzim, provedl jsem s modelem víc než 50 startů. Jirka Hvězda v té době ještě dále ladil konstrukci trupu a také variantu s plovoucí výškovkou. Vzhledem k tomu, že doma vyvstala potřeba letadla pro dceru Vendulu, pro klubovou kategorii RCEŽ15, rozhodl jsem se, že první kus věnuji dceři. Před Vánoci 2019 jsem si domů přivezl téměř sériovou verzi STARWOODa s plovoucí výškovkou a 18.prosince začal se stavbou druhého kusu. Stavbu jsem dokončil 26. ledna 2020. Model byl tedy hotov za asi 5 týdnů od vyloupnutí prvního žebra.
V následujících řádkách popíšu tedy stavbu, zalétání a létání s oběma prototypy.
Model STARWOOD je dodáván v igelitovém sáčku. Stavebnice obsahuje plán v měřítku 1:1, všechny balzové a překližkové díly potřebné ke stavbě, dále pak uhlíkové trubky s odstupňovanými průměry – hlavní nosník křídla, hliníkové trubky a k nim uhlíkové tyčky – spojky křídel a drobnou bižuterii včetně polyamidových šroubů. Co stavebnice neobsahuje, jsou bowdeny na ovládání kormidel a RC výbavu. Také lepidlo a potahový materiál budete muset zakoupit. Zajímavostí stavebnice jsou žebra do křídel. Ty mají totiž zespodu výstupky, tak aby se dalo křídlo stavět na rovné podložce a při stavbě bylo již dosaženo požadovaného překroucení. Křídlo má vždy dvě položebra mezi dvěma žebry. Jirka navíc vyrobil šablony z 3 mm topolové překližky. Ty přišroubujeme na rovnou desku a prakticky dále nemusíme nic měřit a řešit „pouze“ nasázíme žebra navléknutá na hlavní nosník – uhlíkovou trubku, do šablon a křídlo slepíme.

Jednotlivé díly křídla v šablonách.


Při opatrné práci s lepidlem jde pak křídlo lehce vyndat. Dlužno dodat, že šablony nejsou běžnou součástí stavebnice, ale firma Starmodels bude do sériových stavebnic dodávat překližkové „hřebeny“, které zajistí jak rozpal žeber, tak i jejich kolmost, resp. úhel k podložce. Další velmi dobrou věcí je, že stavebnice obsahuje již připravené nejen náběžné ale i odtokové lišty, ty mají nejen správný průřez a zářezy, ale také výkližky. To velmi usnadní stavbu a celkovou kvalitu postavených křídel.
Trup je klasické bedničkové konstrukce, přičemž 3 mm balzové bočnice jsou v přední části vyztuženy 1 mm balzou. A v zadní části naopak vylehčeny elipsovitými otvory. Sériová verze je navíc připravena tak, že v bočnicích jsou již laserem vypáleny otvory, do kterých zapadlou trupové přepážky. To u prototypu nebylo. V případě prvního prototypu jsem postavil verzi s běžnou výškovkou, která je dvěma plastovými šroubky M3 přichycena ke kozlíku. Ve druhé verzi jsem od Jirky obdržel vyfrézované jádro plovoucí výškovky. Na něj je výškovka přišroubována taktéž dvěma šroubky M3. Jádro plovoucí výškovky je vyfrézováno buď ze sklotextitové nebo uhlíkové desky. Upozorňuji, že toto řešení je v duchu pravidel, neboť ovládací prvky / páčky etc. mohou z těchto materiálů být, tak říkají pravidla. I kabiny jsem řešil trochu jinak. U prvního kusu byl vpředu v trupu šroub M3 s velkou hlavou, ten zapadá do výřezu v kabině. Posunem vzad se kabina zajistí, v zadní poloze ji pomáhá držet v zadní části přilepené magnety. Tedy stejné řešení jako u modelu RES Starmade. Protože se mi toto řešení moc nelíbí, neustále jsem ničil západku v kabině, protože jsem ji sundával pohybem vzhůru, nikoliv dopředu. Předělal jsem tedy u druhého prototypu zavírání tak, že se kabina na trup naklapne svrchu. Je držena magnetem a výstupky na kabině.
Další odlišností mezi prvním a druhým prototypem je šířka trupu v části za křídly. V případě první verze je trup široký 38 milimetrů až za uložení křídel a pak se lineárně zužuje na šířku 17 milimetrů, u druhého kusu jsem chtěl šetřit hmotností a tak jsem trup lehce zúžil. V místě motorové přepážky má šířku 36 milimetrů tuto šířku si zachovává až k náběžné hraně křídla a z tohoto místa se lineárně zužuje na 17 milimetrů. Na pevnost to téměř nemá vliv, a co se týče hmotnosti tak jsem snad něco ušetřil. Další odlišností mezi oběma modely je nejen to, že první má klasickou výškovku s klapkou a druhý má výškovku plovoucí, ale i to, že u prvního prototypu byla kormidla částečně potažena stříbrným mylarem. Naproti tomu z druhého prototypu jsem celý model až na trup potáhl Icarexem. Přestože jsem v případě druhého modelu snažil šetřit hmotností a použil i lehčí a kvalitnější serva, tak mi vyšla hmotnost o 20 gramů vyšší než u prvního kusu. Částečně je to způsobeno potahem ocasních ploch a asi také těžší balzou u druhého prototypu. Po záletu druhého kusu, kdy jsem měl těžiště více vpředu a to i když jsem posouval pohonné baterie vzad, rozhodl jsem se, že vyzkouším lehčí a méně výkonný motor. To se mi také povedlo, snížil jsem sice stoupavost modelu, ale zmenšení vrtule a motoru přineslo úsporu asi 30 gramů. Baterie jsem pak posunul více vpřed a těžiště se ocitlo tam, kde je třeba.
Teď bych rád popsal pohony, které jsem vyzkoušel. První kus, stejně tak druhý, byl na začátku poháněn motorem RAY 2830 / 1040 postupně jsem vyzkoušel vrtule 10x6 a 11x4,7 s tříčlánkem 450 mAh. Tato konfigurace má příkon cca 140 W. Prakticky bez větších rozdílů se model nastoupá do výšky 100 metrů za cca 14 vteřin. Na uvedené napájecí baterie se dá do 100 metrů nastoupat až 5 krát. Protože jsem první kus chtěl použít pro klubovou kategorii RCEŽ15, kde je povolen pouze dvoučlánek, hledal jsem jinou alternativu. Doma byl noname motor obdobných rozměrů jako 2830 avšak 2400 otáčkami na Volt. Ten jsme měli vyzkoušen s vrtulí 8x4. Zabudoval jsem jej do prvního prototypu. Lehce se snížila stoupavost, kdy při napájení dvoučlánkem 1000 mAh model vystoupá do výšky 100 metrů za cca 16 vteřin. Takže je to vlastně rovnocenný pohon. A vzhledem k tomu, že bylo třeba odlehčit druhý kus, hledal jsem alternativu.
Doma jsem měl RAY 2822 / 1400 ot./V. Jde o méně výkonný motor, ale také oproti 2830 o 25 gramů lehčí kousek. Osadil jsem jej vrtulí 8x4. Změřil jsem proud cca 8A z tříčlánku, což dává cca 80W příkonu. S tímto pohonem je model mnohem línější, stoupavost spadla na polovinu. Do 100 metrů model nastoupá za 30 vteřin. To je sice v pořádku, přesně na hranici pravidel, ale nemám výkonovou rezervu. Dalším logickým krokem bylo otestovat jiné vrtule 8x6, 9x4,7 a 9x6. Motor RAY 2822 / 1400 má totiž uveden maximální proud 11A po dobu 30 vteřin. Využití tohoto příkonu by mohlo vést k nárůstu výkonu a tím i zvýšení stoupavosti až o 25%. Po té co jsem zakoupil jiné listy vrtulí, tak jsem provedl další měření. Nové listy FOXY 8x6 zatíží motor RAY 2822/1400 proudem 10 A což dává cca 100 W. Tedy úvaha je správná. Měření listů 9x6 v krátkodobém testu vykázaly proud víc než 11 A. Tedy listy 9x6 pro motor 2822/1400 rozhodně nedoporučuji, protože by s velkou pravděpodobností mohlo dojít ke spálení vinutí.
Na prvním prototypu jsem si ověřil, že potah Icarexem je vhodný pro všechny ty, kteří nemají rádi potahování papírem a jeho vypínání a hlavně lakování. První prototyp byl potažen za pomoci zředěného Chemoprénu, to však vyvolalo značnou nelibost obyvatelů našeho domu, díky zápachu. Hledal jsem tedy náhradní řešení a použil jsem, panem Novotným z modelářského obchodu JINO, doporučené lepidlo COVER GRIP. To připomíná tak trochu obecně známý Hercules, avšak COVER GRIP i po zaschnutí tak trochu lepí a zdá se mi vhodnější. Po nanesení jsem nechal kostry zaschnout i několik dní a pak jsem Icarexem, za pomoci modelářské žehličky a foukačky horkého vzduchu, potáhl jak křídla, tak ocasní plochy.
Jediné co není na křídlech potaženo Icarexem je brzdící spoiler. Ten jsem potáhl průhledným Oracoverem, který slouží nejen jako potah, ale i jako pant. Servo spoileru není vybaveno táhlem, pouze vhodnou prodlouženou pákou, která spoiler otevírá. Ten je v klidové poloze držen magnetem. K otevření spoileru vlivem odsátí nedochází a zavření zařídí proudící vzduch.

Hotový model Starwood, verze s plovoucí výškovkou. Na UL letišti Všeň, při záletu.


První letové zkoušky ukázaly, že Icarex je velmi vhodným potahem na tento typ velmi pomalu letícího modelu. Na křídlech nemám žádný turbulátor a při hmotnosti kolem 540 gramů mi STARWOOD v úplném klidu, bez vlivu termiky, naklouže z výšky 100m přes 4 minuty od vypnutí motoru.
Na závěr bych se chtěl zmínit o výbavě modelu STARWOOD a čím jej řídím. K velké spokojenosti používám vysílač JETI DS-12. Palubní výbava je přijímač JETI Duplex REX6 doplněný výškoměrem MVario2 EX. Pro tréninkové lety mám samozřejmě zapnutý příposlech varia a také ukládám do vysílače celý průběh letu, výšku, vario a kanál plynu. Výškoměr je nutný, aby v souladu s pravidly, došlo vždy po 30 vteřinách, nebo po dosažení výšky 100 metrů, k vypnutí motoru. Pro kontrolu takzvané FAI výšky jsem si ještě naprogramoval i tento ukazatel na displej vysílače, abych mohl v souladu s pravidly zjistit, že model po vypnutí motoru do 10 vteřin, nepřekoná výšku 120 metrů. Pokud by se tak stalo, je let hodnocen nulou. To se neděje, maximální FAI výška byla 107 metrů. Pro doplnění ještě uvádím, že v druhém prototypu jsou 3 serva FUTABA S3114.
Naproti tomu první prototyp je řízen RC soupravou Multiplex COCPIT SX9 s šestikanálovým M-LINK přijímačem a výškoměrem ALTIS Nano. Serva jsem použil jedno Hitec HS-40 na spoiler a na kormidla jakési modré noname velikosti HS-55. Letové vlastnosti obou strojů jsou velmi podobné, ne-li identické. Připadá mi, že druhý kus je trochu pomalejší, ale třeba je to jen moje přání.
Nicméně ovládání plovoucí výškovkou se mi jeví jako velmi vhodné, také díky jednodušší montáži při sundávání a nandávání a též ta skutečnost, že výškovka je vždy i při dotrimování rovná a „nebrzdí“ tak vyklopená klapka jako u klasické výškovky.
Plošné zatížení obou strojů se pohybuje kolem hodnoty 13 g/dm2 , to je podle mě hodnota velmi dobrá. Výsledky v soutěžích ukáží, zda je to správná cesta.

obrázky ze stavby a zalétávání, včetně letových grafů modelu ERES – STARWOOD najdete zde