Starmade Mk.2, soutěžní RESka.
V březnu roku 2020 jsem byl Jirkou Hvězdou požádán o test dalšího RESka a na apríla, tedy prvního dubna ke mně domů dorazila zásilka se stavebnicí modelu Starmade Mk.2. Protože jsem první verzi Starmade vloni testoval (test pak vyšel v RCR v roce 2019), zaměřil jsem se hlavně na odchylky mezi oběma verzemi.
Rozbalená stavebnice modelu Starmade Mk.2.
Při pohledu na výkres trupu se nám na první pohled může zdát, že se nic nezměnilo. Trup má vlastně identickou konstrukci, je tvořen šesti balzovými prkénky. Skladba je stejná jako u verze Mk.1. čtyři 6 milimetrová prkna balzy a jako bočnice 4mm prkna ze stejného materiálu. A dále pak je do takto vzniklé gondoly vetknuta uhlíková trubka, na kterou jsou přichyceny ocasní plochy, tedy výškovka a směrovka. Hlavní rozdíl v konstrukci trupu je tedy ve vylehčovacích otvorech zmíněných balzových prkének. I ocasní plochy mají stejnou konstrukci, i velikost. První, na co narazíme je uhlíková trubka, je stejných rozměrů, ale mnohem lehčí. U verze Mk.1 váží zhruba 40 gramů. Naproti tomu u verze MK.2 má pouhých gramu třináct. To je poměrně veliký rozdíl, když si uvědomíme, že jde o hmotu, která je umístěna za těžištěm. Verze Mk.2 tedy nebude vpředu potřebovat tolik závaží, jako verze MK.1. Zde bych rád upozornil, že hlavní rozdíl mezi oběma verzemi je dán i určením. MK.1 je model určený pro mírně pokročilé modeláře a je určen hlavně pro stavitele do modelářských kroužků. Naproti tomu verze MK.2 je konstruována jako špičkový soutěžní model pro zkušené modeláře. Což je vidět na konstrukci křídla, to má téměř identický centroplán jako MK.1, avšak každé ucho je třikrát zalomené, což dává křídlu, při čelním pohledu tak trochu eliptický vzhled. Další, a ne jedinou novinkou jsou u některých částí vylehčeny odtokové lišty a nosníky křídel – uhlíkové trubičky mají sice konstantní, ale pro téměř každý díl křídla, jiný průměr. Takže koncové ouško má hlavní nosník tvořen trubičkou o průměru čtyři milimetry, oproti centroplánu, který má jako hlavní nosník uhlíkovou trubku o průměru osm milimetrů. I žebra křídel jsou mnohem více vylehčena než u verze MK.1. A tou úplně největší novinkou, kterou ocení všichni stavitelé tohoto modelu, jsou pomocné překližkové hřebeny ty přesně určují, které žebro kam patří a také zajišťují jejich správné rozmístění a kolmost.
Křídla tak lze stavět prakticky bez plánu, který míváme téměř vždy přichycený pod igelitem na pracovní desce. Další skvělou vychytávkou jsou odtokové lišty, nejen, že jsou odlehčené oválnými otvory a jsou již zbroušeny do finální podoby, ale také jsou jejich součástí i výkližky pro žebra. Křídlo tak ve spolupráci hřebeny nelze postavit křivě. Tomu ještě navíc napomáhají podložky pod žebra křídla, které se po slepení odříznou. Ty zabezpečují i požadovanou rovinu, resp. nakroucení uší tak, jak konstruktér zamýšlel. Výše uvedené skutečnosti přispívají nejen ke kvalitní ale i k rychlé stavbě. Sám jsem postavil celé křídlo prakticky za dvě odpoledne. Myslím tím, nepotažené křídlo v hrubé stavbě. Jenomže není hrubá stavba jako hrubá stavba. I v této verzi dostane zákazník předpřipravenou náběžnou lištu, kterou na centroplánu prakticky nemusíme brousit. Takže na broušení zbývají jen náběžky na uších a tu a tam nějaké vyčnívající žebro, které se nám nepodařilo zalepit úplně přesně.
Čím jsem lepil? Balzové díly jako náběžky a odtokovky k žebrům disperzním lepidlem. Žebra k uhlíkovým trubkám kyanokrylátovým lepidlem střední hustoty. Ocasní plochy jsou běžné celobalzové konstrukce. Ty však po slepení musíme obrousit do požadovaných úkosů. Výškovka je ve standardním provedení klasické koncepce s kormidlem, ale konstruktér doplnil model i plovoucí výškovkou. Tuto variantu jsem zvolil i já. Výškovka je tak místo na balzovém hranolu, který je již předpřipraven a má vyfrézovánu drážku přesně padnoucí na trupovou uhlíkovou trubku, na dodaném a na 3D tiskárně vytištěném držáčku výškovky, který ji i naklápí. Jeho součástí je také ovládací páka, kterou připojíme bowdenem k servu výškovky.
Trup jsem lepil jako poslední. To už byla potažena směrovka. Tu jsem nejprve přilepil kyanoakrylátem k uhlíkové trubce, nosníku ocasních ploch, a to celé pak k vnitřní balzové konstrukci trupu. Po zaschnutí disperzního lepidla jsem pak přilepil další vrstvu konstrukce trupu. Po řádném zaschnutí došlo na broušení. Protože jsem měl zkušenost z první verze Starmade, tak jsem zvolil trochu užší trup než doporučuje návod. Zamýšlel jsem totiž použít palubní akumulátory ve velikosti AAA a to dvě dvojice za sebou, kdy články ve dvojici jsou nad sebou. Pro tuto variantu jsem i lehce přibrousil vnitřní prostor trupu tak, aby se baterka dostala co nejvíce dopředu. Takže vlastně průměr článku AAA určil vnitřní šířku trupu ve špičce. Od této šířky jsem si nakreslil na trup přímku spojující špičku a místo, kde je na trupu náběžná hrana křídla. Takto jsem trup zbrousil. Až mě pak trochu vyděsilo, jak je úzký a jestli se mi tam vejdou serva. Pak jsem tedy přilepil bočnice. Po zaschnutí jsem trup obrousil ve spodní části hodně do kulata a spasoval slepenou kabinu. Trup, tím jak je úzký, vypadá skoro jako oštěp. No uvidíme, jak to bude lítat.
Po natření vnitřní části trupu a montáži serv, použil jsem co dům dal ve velikosti HS-55, a bowdenů jsem se dal do potahování a to nejen trupu ale i křídel. Použil jsem osvědčený Oralight v červené barvě na křídla a ocasní plochy, to abych model pořádně viděl. Kabina je modrá potažená průhledným a trup bílým Oracoverem. Starmade jsem pak vybavil přijímačem, šestikanálem FRSKY a naprogramoval vysílač. Zbývalo osadit servo pro brzdící štít – spoiler. Použil jsem servo ve velikosti HS-45. Výrobce doporučuje ovládání krátkým táhlem, já však preferuji a používám, podle mě jednodušší řešení, a do dlouhá páka na servu, která se opírá o spoiler a tak jej otvírá. V zavřené poloze je tento držen magnetem. Pant tvoří potahovací folie.
Po přišroubování křídel a výškovky došlo k vyvažování modelu. Musel jsem přidat 10 gramů olova do špičky trupu a pak jsem za ním natlačil palubní baterii co to šlo. Model byl vyvážen, hmotnost vyšla na 435 gramů, paráda.
Zálet. Model byl připraven už kolem 20.dubna. 22.4. nastal ten správný okamžik. V 7:00 jsem byl na letišti, absolutní klid, nikde nikdo, ideální čas k záletu. Zapnul jsem vysílač a baterii přijímače a dal se do toho. Nejprve hození, dobré, ale je proklatě citlivá plovoucí výškovka. Ještě jeden hod, letí to, ale musím to doladit. Zmenšil jsem výchylky, bylo to lepší ale pořád hodně citlivé a to přesto, že páka na se téměř nehýbala. Po té jsem ještě uskutečnil pár hodů a na řadu přišel gumicuk. První start nic moc, model je trochu přetažený a vypadl z háčku někde ve 20 metrech. Ale i z této malé výšky model letí kolem dvou minut, no tak to je dobré. Takže znovu gumicuk, lehce jsem natlačil výškovku a pouštím model do vzduchu. K mému zděšení je výškovka natlačená moc a než stačím přehmátnout na vysílač a správně zareagovat tak se Starmade zapíchl do země a zbytky jsou ještě povláčeny tahem gumy po letišti. Byl jsem řádně naštvaný, to se mi za celou moji modelářskou kariéru ještě nestalo. Po krátkém vydýchání zjišťuji škody. Zlomená uhlíková trubka, zlomený trup a lehce nalomené jedno ucho na křídle. Sumasumárum nejlepším řešením je postavit nový trup. Volám tedy obratem Jirku Hvězdu, aby jej objednal. Ten poměrně v klidu slíbí, že bude co nejdříve připraven. Asi za týden jsem měl cestu a trup, resp. jeho části si u Jirky vyzvedl a během dvou dnů jsem jej postavil. Šlo to rychleji, kabina zůstala, bowdeny také. Už jsem věděl na co si dát pozor. Druhý zálet jsem však uskutečnil o něco později, přizval jsem si kolegu Honzu Šabaku, aby mi pomohl model vypouštět a já měl čas reagovat. Druhé zalétání proběhlo za úplného klidu, výška po odpojení háčku byla kolem 70 metrů a časy se pohybovaly kolem 4 až 5 minut.
Co jsem zjistil? Starmade Mk2 je při hmotnosti 435 gramů neuvěřitelně létavý stroj. Je velmi citlivý na jakýkoliv termický závan a dá to jasně najevo. Při některých letech jsem se už chystal na přistání, na ploše se ale utrhla bublina a já ještě další minutu kroužil. Paráda.
Na další létání jsem už vyrazil sám, lehce foukalo asi tak do 2 metrů za vteřinu. Opět jsem trochu trimoval hodně citlivou výškovku. A dále také polohou háčku. Ten mám teď přesně v těžišti modelu. Vzhledem k téměř nulové termice, bylo to poměrně brzy ráno, byly dosahované časy kolem 5 minut hodně dobré. Avšak pokud trochu v poryvech víc foukalo, ukazuje se, že model nemá takovou pronikavost proti větru, jak bych si představoval. A také při lehkém přetažení se bez varování utrhnou proudnice a Starmade se prosedne. Žádná katastrofa to však není prakticky ihned začne zase letět, chce to jen korekci výškovkou. Proto jsem se rozhodl dále experimentovat a vybavil jsem model turbulátory, aby nedocházelo k utrhávání proudnic, respektive, aby model dříve než se prosedne, svým chováním více varoval, že k tomu může dojít. Po krátkém zalétání při několika hodech z ruky jsem zjistil, že turbulátory, alespoň subjektivně, pomohly. Tak jsem se s modelem Starmade Mk.2 vydal dne 7.6.2020 na soutěž do Neratovic. Tady musím poděkovat Ondrovi Krutskému za asistenci při závodě. Létalo se ze čtyř startovišť a čtyři kola každý. Během závodu jsem ještě dovážil model 7 gramy, tak aby se zlepšila pronikavost proti větru. V tuto chvíli má model hmotnost kolem 445 gramů. Jeho letové vlastnosti jsou vynikající, reaguje velmi dobře na směrovku a je i po nastavení exponenciál a poměrně malých výchylkách, hodně citlivý na výškovku. S tím jsem se ale už naučil žít a model Starmade Mk.2 mi plně vyhovuje. Jeho výsledky v jednotlivých kolech byly 877,43, 844,55, 533,93 (to jsem díky špatnému odhadu síly protivětru zahodil čtyřminutový let a přistál dál od přistávacího bodu za nulu) a 1000 bodů. Jde samozřejmě o přepočtené body. Výsledek čtvrtého kola byl přistání za 99 bodů a čas 5:43 minut. Takže téměř maximální možný počet. Na první soutěž s ne úplně zalétaným modelem to považuji za velmi dobrý výsledek. Nebo-li předpoklady, že jde o výborný a konkurenceschopný model se potvrdily.
Co bych na modelu příště udělal jinak? Rozhodně bych použil původní ve stavebnici připravenou variantu výškovky s klapkou a nedělal výškovku plovoucí. Čeho si na modelu nejvíce cením? Jednoduchá stavba, přípravky, které neumožní postavit zkroucené křídlo a velmi urychlí stavbu. Dále pak promyšlená a robustní konstrukce trupu umožňující postavit i štíhlý trup. Sumasumárum jsem velmi spokojen a přemýšlím o druhém trupu pro variantu ERES.
Model se dá pořídit u výrobce Star model.