LETKA - malý historik.
Před Vánoci 2021 jsem dostal chuť na stavbu nějaká klasiky. Do oka mi padl malý jakoby historik LETKA od firmy BLL model. LETKA mi tak trochu tvarově připomínala Čechii, dvoumetrovku na spalovák 6,5 ccm, kterou jsme kdysi měli. Model jsem objednal a dodavateli, Petru Bortelovi, jsem vysvětlil, že pokud mi nechce kazit vánoční svátky, tak mi stavebnici dodá hodně rychle. Petr se moc snažil a tak mi dorazila už 18.12.2022, krásná krabice plná užitečných věcí. Hned 20.12.2021, kdy jsem už měl prostudovaný plán, jsem začal se stavbou a myslel si, že ji stihnu tak do března 2022. Nějak se to ovšem sklouzlo, a zálet se uskutečnil až 1.6.2022. Nicméně úspěšně.
Kartónová krabice s vkusnou etiketou obsahuje všechny potřebné díly pro stavbu letadla. Součástí není lepidlo, potahový materiál ani výbava, což je obvyklé. Podle mě je model určen pro modeláře, co si chtějí stavbu užít, trochu konstruovat, ale nechce se jim vyřezávat a hledat vhodný materiál. Takhle přesně to mám rád já. Samozřejmě je součástí i podrobný plán a obrázkový návod.
LETKU, protože vzhledem připomíná letadla ze zlaté éry letectví, jsem plánoval obarvit v přírodních barvách. Rozhodl jsem se, že trup bude hnědý – jako překližka. Křídla oproti tomu nechám v barvě potahu, jakože pouze lakované plátno. Celý model jsem chtěl potáhnout vliesem, abych si ověřil metodu potahování, kterou publikoval Jiří Šmíd na modelářské diskuzi RC Mania.
Začal jsem tedy obarvením samotného vliesu. Odhadl jsem velikosti jednotlivých kusů, ustříhl je, na kratších koncích nalepil slabé lišty a válečkem je obarvil neředěnou malířskou tónovací barvou a to na lesklé straně. Vyšlo to trochu flekaté, ale pro mé účely historika vlastně fajn. Nechal jsem potahy sušit a pustil se do stavby trupu.
Ten je bedničkového průřezu, a tak je stavba velmi jednoduchá. Začal jsem přilepením překližkových dílů na balzu, a tím vytvořil přední část trupu. Zadní část trupu je žbrdlinková, z balzových nosníků a překližkových dílů. Po slepení obou bočnic jsem k trupu přilepil přepážky. Tak trup už začal dostávat správný tvar. Stavba mi poměrně rychle ubíhala, což mě motivovalo ještě k většímu nasazení. Byly tu však Vánoce a já si musel občas odskočit z dílny, protože bylo třeba něco pomoc a připravit, však to znáte. Nicméně 25.12. byl trup vlastně hotov a pak už čekal jen na lehké přebroušení a potah.
Až jsem sám sebe překvapil, jak rychle to šlo. Pak jsem trochu polevil, ale na Nový rok byl už trup potažen hnědě nabarveným vliesem a poprvé nalakován. Potáhl jsem jej tedy tak, že jsem kostru natřel speciálním lepidlem na lepeni puzzle, a nechal ho zaschnout. Trup i pak tak trochu lepil. Na takto připravenou kostru jsem nažehlil, modelářskou žehličkou, připravený potah. Šlo to hezky potah jsem po nažehlení dopnul a výsledek mě příjemně překvapil. Pak jsem jej i poprvé natřel vodou rozpustným polyuretanovým lakem. Jaká je výhoda tohoto postupu? Mnohem menší zápach, který běžně doprovází technologii potahování pomocí nitrolaků. To, speciálně v zimě ocení jistě každý modelář!. U nás doma, a to mám dílnu na konci chodby, když lakuju nitrem, se šíří zápach po celém domě. V případě výše popsané technologie nikdo nenadával. Výhodou potahování vliesem je i to, že pokud se něco ještě během lakování povolí a po uschnutí nedopne, lze opatrně horkovzdušnou pistolí na nižší teplotu, nebo z větší vzdálenosti, méně napnutá místa vypnout. Tady bych chtěl ještě jednou poděkovat Jirkovi Šmídovi za rady a konzultace, které mi pomohly tento postup zvládnout. Funguje to.
Když se podíváte na obrázky trupu uvidíte, že barva není úplně stoprocentní, je takzvaně „děravá“, což jsem ale vlastně tak trochu chtěl. Pokud to nevyhovuje, tak to chce ještě jednou válečkem již nabarvené potahy, samozřejmě před lakováním, přetřít. Nejlépe je položit vlies na sklo a válečkem barvu rozetřít tak, aby byla všude stejná vrstva. Někdy se to povede i hned na poprvé, ovšem chce to trochu praxe.
Po dokončení trupu jsem přistoupil ke stavbě křídel. Bylo třeba připravit odtokovky z již dodaných balzových lišt trojúhelníkového průřezu. Tedy zakrátit na správné délky a opatřit zářezy pro již vyřezaná překližková žebra. Křídlo je poměrně robustní konstrukce. Má hlavní nosník tvořený lištami 8x3 a balzovými výkližky, dále pak dva pomocné nosníky 3x3 v místě křidélek. Náběžná část je pak potažena balzou 3 mm a to z obou stran, čímž vznikne D skříň. Balzou je potažen i kořen křídla. Křidélka balzový potah nemají, ale díky překližkovým žebrům a masivní odtokovce jsou dostatečně pevná. Křídla mi trvala trochu déle. Pravé bylo hotové ještě v lednu, ale pak pracovní a rodinné povinnosti přibrzdily stavbu. Během jara tu byly i jiné modely a závody, a tak jsem LETKU trochu odložil. Jen jsem při procházení dílnou slepil a připravil ocasní plochy. Výškovka má pevnou část konstrukční, což bylo dílem půl hodinky. Kormidlo je z plné balzy, zbývalo ho jen obrousit do trojúhelníkového průřezu a zkosit. Panty jsem použít nechtěl, plánoval jsem kormidla zavěsit na potah. Vlies je dostatečně pevný a dvě vrstvy rozhodně vytvoří velmi pevný pant, navíc bez spáry. To mi vyhovuje! Směrovka je proti tomu celá z plné balzy. Tu jsem jen dobrousil podle představ, podobně jako výškovku. Oboje ocasní plochy jsem pak také natřel disperzním lepidlem na puzzle, abych je připravil na potah. Následovalo potažení vliesem a barvení směrovky a lakování. Směrovku jsem nabarvil okrovou barvou, stejně jako interiér modelu. Mělo to vypadat jako, že jde o skutečný dřevěný aeroplán.
Konečně jsem připravil křídla na potah a potáhl je čirým vliesem. Dopadlo to vcelku dobře, byl jsem spokojen. Díky tomu, že jsem během stavby spasoval křídla k trupu, jsem byl hned připraven i zalepit ocasní plochy k trupu. Dělám to obvykle od oka, když kontroluji rovnoběžnost výškovky s křídly, a následně pak zalepím i směrovku tak, aby byla kolmo na výškovku. Trup nebyl zkroucený, zářezy po lehkém přebroušení pasovaly, a tak jsem zalepil i ocasní plochy. Lehce středním vteřinovým lepidlem.
Aby trup stál, musel jsem také připravit podvozek. Výrobce dodává ocelový drát. Musí se podle plánu ohnout. Je kvalitní, a dá se i vcelku dobře ohýbat. Klaplo to hned napoprvé. Tady bych rád poznamenal, že tohle je činnost, kterou nemám vůbec rád. Byl bych raději, kdyby součástí stavebnice byl již podvozek naohýbaný. Zbývalo nasadit kola, zajistit je dodanými vymezovacími kroužky, podvozek zasunout do trupu a zajistit. Po přilepení ostruhy tak model poprvé stál zkompletovaný a vypadal jak letadlo. Tento okamžik si vždycky užívám!.
Následně zbývalo letadlo vybavit. Osadit serva, motor s regulátorem, přijímač a baterie. Serva jsem použil mírně použité kusy Hitec HS-81, kterým jsem však vyměnil, respektive zrevidoval, převodovky. Pečlivě jsem je na servo-testeru otestoval. V křídlech jsou serva přilepena na překližkovou destičku s otvorem, kterým prochází páka. Destička zároveň tvoří i krycí panel šachty serva a je přišroubována čtyřmi šroubky ke křídlu. Je to jednoduché, funkční, staré známé řešení, umožňující i snadnou případnou opravu či údržbu. Krátké táhlo pak ovládá křidélko. Serva pro ovládání ocasních ploch jsou umístěna v kokpitu a přes zastavěné bowdeny ovládají směrovku a výškovku. Vše je poměrně jednoduše provedeno, v trupu je dost místa. V kokpitu se dále připojují kabely od obou serv křidélek a dále také se zde zajišťují křídla proti vysunutí. Autor stavebnice zvolil opět elegantní a jednoduché řešení. Z křídla koukají háčky, které se v trupu k sobě stáhnou stahovací páskou, nebo gumou.
Osazení motoru na přepážku je jednoduchou záležitostí, trup je prostorný a vrchní část, držená západkou a magnetem, se lehce oddělá a motor přišroubuje. Přepážku jsem již při stavbě klasicky sklonil cca 2 stupně dolů a doprava. Tím vzniklo vyosení motoru, zbytek vždy doladím během létání respektive po záletu. Zbývalo zafixovat regulátor a umístit baterie. Vzhledem k tomu, že jsem použil LiPo tříčlánek o kapacitě 1300 mAh, což je trochu míň než doporučuje výrobce stavebnice, tak jsem regulátor musel natlačit co nejvíce dopředu, tak, aby těžiště vyšlo v cca 30 % hloubky křídla. Pro zálet to bude stačit a zkušenost ukáže co bude ještě třeba. Baterie fixuji na suchý zip. Jednu část nalepím na baterii, druhou do trupu. U modelů motorových letadel ji ještě převazuji dalším, minimálně jedním suchým zipem dokola přes baterii, který je též přichycen k trupu.
Do kabiny jsem ještě upevnil maketu přístrojové desky, kterou jsem nabarvil a doplnil na ni přístroje. Vše bylo součástí stavebnice. Posledním krokem bylo doplnění hlavičky pilota do kokpitu. Pak už zbývalo naprogramovat vysílač, v mém případě JETI DS-12.
Když byl model hotov nadešel ten správný okamžik jej zalétat. Bylo to ve středu 1.6.2022. Nejprve tedy focení na ploše a pak první, jako vždy trochu nervózní, start. A hurá, ono to letí a docela příjemně. Lehké dotrimování výškovky, pak hned křidélka. Stahuji plyn na cca 60% a míň a zkouším horizontální let v rozumné výšce. Točím zatáčku, zkouším, jak reaguje výškovka, chce to trochu víc v zatáčce tahat, je to přece jen bedna. Křidélka fungují dobře, měl jsem trochu strach, že budu mít moc velké výchylky, ale naopak, možná že to pro akrobacii bude chtít i víc, pro běžný let je to v tuto chvíli dobré. Pak přichází na řadu směrovka v horizontálním letu. Nefouká, a tak by měl model letět rovně. Dávám plný plyn a kolmo nahoru, model utíká lehce doleva, tak malinko trimuju. Uvidím, jak to ovlivní horizontální let. Zatím to vypadá dobře, třeba nebude potřeba dělat mix plyn do směrovky, to se ještě ukáže. Nevydržím to a zkouším výkrut v dostatečné výšce, jde to, jen se na zádech díky nesymetrickému profilu musí tlačit. Následuje pár přemetů, bez toho by to nebylo ono. Zkouším i souvrat. Ten není úplně jednoduchý, směrovka je malá, a tak se dost přesně musí vystihnout ta správná rychlost. Ještě tak minutu akrobatím a pak dávám dva okruhy abych vyzkoušel přiblížení na přistání, jde to vcelku dobře, jen je model rychlejší, než jsem si představoval. Musím si trochu z těch větroňů zas přivyknout rychlejšímu létání. Ještě několik okruhů a přistávám. Je to za mnou, LETKA má za sebou první let. Jsem spokojen, co jsem očekával to se naplnilo. Ve vzduchu tento malý model vypadá hezky, je to opravdu antik, jen pilotovi chybí šála, tu musím ještě doplnit.
Shrnutí.
LETKA je poměrně svižný stroj, jak jsem očekával. Má rozpětí 1200 mm, je dlouhá 845 mm a mě vyšla hmotnost 1050 gramů. Jako pohon mám motor Leopard 2820/1290 s vrtulí 9x4.7. Napájený je LiPol tříčlánkem 1300mAh přes regulátor 30A. Je osazena 4 servy HS-81 a pětikanálovým přijímačem JETI. Doporučil bych ji modelářům, co si chtějí postavit malý model klasické konstrukce, těm, kteří nemají problém létat s křidélky a co si rádi postaví něco jiného než EPP stroj, kterých jsou plná letiště.
Stavebnici modelu LETKA si můžete pořídit od firmy BLL model na stránkách http://www.bllmodel.stranky1.cz/ za 3800 CZK. Pro další létání jsem LETKU ještě vylepšil samolepkou s QR kódem abych vyhověl všem modelářským předpisům patným pro Česko.
Také jsem si vzpomněl na cigarety LETKA, které kouřil v 60 letech minulého století, můj, dnes již zesnulý táta. Na netu jsem fotku krabičky výše zmíněných cigaret lehce našel, upravil, vytiskl a pro vzpomínku na tátu ji přilakoval na trup. Vypadá to zajímavě, trup není jen hnědý, a navíc je na něm jméno modelu, tak trochu spojené s naší rodinnou historií.
léto 2022