Airtruck a Stigra – vlečná a akrobatický větroň od RCfactory. Vyšlo v RCrevue 08/2024.
V srpnu roku 2022 jsem se s konstruktérem a úspěšným pilotem akrobatických modelů letadel Janem Votavou juniorem, dohodl na speciálním dvojtestu právě uvedených novinek z produkce firmy RC-factory. Jde o vlečnou a zároveň i cvičný motorák z EPP – Airtruck. Druhým modelem je malý extrémní akrobatický větroň Stigra, také z EPP. Slovo dalo slovo a já měl za několik dní doma dvě krabice a serva. Pohonná jednotka pro Airtruck byla doma a tak jsem se pustil záhy do stavby.
Začal jsem nejprve motorákem Airtruck.
Ten byl zkonstruován primárně jako vlečné letadlo pro Stigru, ale vzhledem k jeho nezáludným letovým vlastnostem lze model použít i jako školní model s křidélky. Airtruck má motýlkové ocasní plochy, což se zprvu zdá jako neobvyklé řešení, ale je to chytré a vhodné pro vlekání. Vlečné lanko je vedeno mezi půlkami kormidel a nemá tak možnost se zamotat do směrového kormidla. Model v této konfiguraci je naprosto klidný, navržen tak, aby i méně zkušení piloti mohli vlekat a užili si přitom let bez obavy o rozbití modelu. Autorem modelu je Jan Sedláček - mistr světa v pylonových rychlostních modelech. Honza pak ještě přišel s myšlenkou, použít Airtruck jako tréninkový model pro začínající pylonové piloty. Pro nejlepší vlastnosti na let mezi pylony pak doporučuje potáhnout model nažehlovací fólií na EPP o tlušťce 38 mikronů. Tuto folii lze u RC-factrory také zakoupit. Na testování mezi pylony se podíleli přední čeští závodníci, natolik je létání pylonů s EPP modelem zaujalo, že se postupně stává závod Air Trucků součástí pylonových závodů v Čechách. Model má odnímatelná křídla, která jsou k trupu připevněna pomocí dvou plastových šroubů. Letadlo je tak jednoduše rozebíratelné a skladné.
Trup je prostorový, tím pádem se všechna elektronika schová dovnitř, akumulátor má samostatnou kapsu, která je uzavřena víčkem s magnetem. Je to jednoduché a elegantní řešení. Jak už jsem zmínil je Airtruck možné použít jako první model s ovládanými křidélky. Když nastavíme rozumné výchylky, je z modelu velmi hodný trenér.
Základní údaje o modelu, rozpětí: 1050 mm, délka: 950 mm, letová hmotnost: cca 600g, doporučený motor: 2814 s 1000 ot/V a vrtulí 10 – 11“, regulátor: 35 - 45 A / 4s, serva doporučují Volta 2x D14M a 2x D18M a napájecí baterie: 3s - 4s 1300 - 1800 mAh.
K ovládání je potřeba minimálně čtyřkanálová, lépe pětikanálová RC souprava.
Osobně dávám přednost zapojení kdy každé křidélko má svůj vlastní kanál. Což dnes již není problém. Uvádím to proto, že si model může pořídit i začátečník jako svůj první křidélkový model, tak aby netápal.
K vlastní stavbě.
Po vybalení všech součástí modelu jsem pečlivě prostudoval návod, abych zjistil případné nedostatky a nejasnosti. Základem trupu je překližková klec čtvercového průřezu. Na ní je připevněn motor, podvozek a křídla. Klec je vyfrézována resp vyřezána laserem z topolové 3 mm překližky . Jen motorová přepážka je z 6 mm překližky, stejně tak části kde je upevněn podvozek. Více napoví fotografie. Nutno dodat, že všechny součásti do sebe velmi dobře pasují a to bez jakéhokoliv broušení. Klec lze sestavit nasucho a pak řídkým vteřinovým lepidlem slepit. To jsem také provedl, následně jsem pak vyztužil bočnice z EPP dvěma uhlíkovými pásky.
Pak jsem obě vyztužené bočnice naklapl na překližkovou klec a ve vhodných místech slepil řídkým vteřinovým lepidlem. Trup jsem pak svrchu a zespodu uzavřel pláty EPP, zámky tvoří jakési cimbuří takže po slepení získáme velmi pevný trup. Jen před pojištěním vteřinovým lepidlem doporučuji trup zhlédnout ze všech stan aby nebyl křivý.
Více napoví přiložené obrázky. Airtruck má motýlové ocasní plochy, montáž je zajímavá tím, že nejprve se slepí obě poloviny motýla k sobě, ale nelepí se vzepětí. Osadí se obě serva i s táhly a pákami a teprve pak se celý komplet slepí do příslušného vzepětí. Hotový motýl se pak po přidělání křídel k trupu přilepí tak aby byl rovně. Oko je v tuto chvíli ten nejlepší možný a rychlý měřící přístroj :) . To vše následuje tedy až po montáži křídel. Tady není co řešit. Polotovary křídel se slepí k sobě, proříznou se drážky pro vyztužující uhlíkové pásky které se zalepí opět řídkým vteřinovým lepidlem. A osadí se doporučovaná serva. Jak je u firmy RC-factory zvykem, vše pasuje jak má, serva se zatlačí do připravených otvorů a pojistí. Jen je dobré před tím srovnat serva servotesterem do nulové polohy a namontovat příslušnou páku.
V tuto chvíli zbývalo osadit motor s vrtulí regulátor. Vše je připraveno otvory pro obrácenou montáž pomocí kříže sedí a tak je to otázka chvilky. Pak jsem dodělal instalaci osadil model pětikanálem Jeti a naprogramoval vysílač. Výchylky jsem nastavil podle doporučení výrobce, samozřejmě jsem využil jak je u mě zvykem všechny tři letové režimy které používám. V tomto případě START, což je vlastně letový režim s maximálními výchylkami, pak LET což mám zruba poloviční výchylky pro pohodové polétání a případné vlekání. A také režim přistání, kdy chci vyzkoušet použití křidélek jako brzdících klapek abych mohl přistávat takzvaně „na pětníku“.
Pak jsem ještě dokompletoval podvozek a osadil bačkory na kola. Jejich montáž je promyšlená a jednoduchá, vypadá to moc pěkně, ale na travnatém letišti s vyšší travičkou to není ono a tak je nepoužívám a po prvních letech jsem je sundal. Než jsem se pustil do stavby akrobatického větroně Stigra, tak jsem Airtruck zalétal. Pro pohon používám tříčlánek LiPol o kapacitě 1300 mAh.
Hned první start ukázal že Airtruck je skutečně hodný stroj, ale zároveň s většími výchylkami zvládne i zajímavé akrobatické obraty. Model je tak hodný, že jsem jej ani při největší snaze nedostal do vývrtky a díky motýlu některé obraty zalétnout moc nejde. Například souvrat to je zajímavá legrace, moc se mu do něj nechce. Je to pochopitelné. Zato výkruty, přemety let na zádech to vše je pohoda. Model bych s klidným svědomím doporučil šikovnému začínajícímu pilotovi co už létá například s modelem StepOne, jako první křidélkový stroj. Další výhodou pro takového pilota je i dostatečně výkonný pohon, který naučí pracovat pilota s výkonem motoru a uvědomí si že létání není jen plný plyn. S modelem jsem v druhé polovině roku 2022 absolvoval spoustu pohodových letů a to nejen při běžném poletování ale také na setkání s kolegy případně o přestávce na soutěžích. Tady model budil zvědavost mnohých kolegů.
Akrobatický větroň Stigra.
Stigra je prvním modelem větroně co kdy firma RC-factory vyrobila. Při vývoji tohoto zajímavého stroje byly uplatněny zkušenosti z akrobatického, či svahového létání. Letové vlastnosti jsou díky velkým křidélkům a plovoucí výškovce, kterou lze vychýlit téměř v kolmém úhlu a to na obě strany, naprosto neuvěřitelné. Je doporučeno nastavit několik letových režimů. Protože s malými výchylkami se model chová naprosto klidně a je tedy vhodný i na termické létání. Naopak při nastavení výchylek na maximum se z modelu stane ostrý akrobat, se kterým je neuvěřitelná zábava. Stigra je poměrně skladný model, protože má jednoduše odnímatelná křídla, která jsou nasouvána na trubku a zajištěna pomocí silných magnetů. Při přípravě na letišti tak není zapotřebí žádného nářadí ke složení modelu. Model má odnímatelnou kabinu. Ta drží pomocí plastového háčku a magnetu. V kabině je prostor na všechnu elektroniku, takže všechna kabeláž je perfektně zakryta. Další vychytávkou je, kromě plovoucí výškovky, také vlečný háček. Je navržen tak, aby bylo možné Stigru vlekat pomocí jiného modelu. Například pomocí Airtrucku. Krátkým impulzem směrového kormidla se jednoduše za letu vypne z vleku.
Základní údaje o modelu, rozpětí: 1200mm, délka: 910mm, hmotnost: 400-650g, serva: 4x D14M, napájecí akumulátor: 2s 600-1000mAh, nebo 4S MiMh.
I v tomto případě jsem stavbu provedl přesně podle obrázkového návodu. Začal jsem vyztužováním křídel pomocí uhlíkových pásnic a následně osadil serva do již vyříznutých šachet.
Co se mi líbilo, že dodaná serva Volta D14M mají dostatečně dlouhý kabel a šachta je umístěna už s ohledem na délku kabelu. Je to velká výhoda protože nemusíme prodlužovat kabely a konektor vykukuje z křídla tak jak je třeba. Po té jsem obě křídla požehlil průhlednou 35mikrometrů tenkou folií. Tu jsem obdržel od výrobce. Výrobce doporučuje požehlit úplně vše, zlepšuje to letové vlastnosti. Já jsem pro začátek potáhl pouze křídla. Pak jsem nalepil páky křidélek a krátká táhla. Vše je ve stavebnici pěkně připraveno. Ostatně na to jsme u RC-factory zvyklí. Následovaly práce na trupu, ten je již slepený, zbývá do něj osadit serva a ocasní plochy. Aby byly docíleny velké výchylky jsou použity lanka a poměrně velké plastové kladky. Ty se přišroubují na běžnou servopáku a mají navíc chytré zařízení umožňující napínání lanka. Serva jsou osazena v tištěných plastových rámečkách.
Opět vše pasuje jak má. Výškovka je plovoucí, to už bylo řečeno. Je uložena v kuličkových ložiskách zatlačených do plastových žeber. Ta jsou přilepena na trupu. Po montáži lankového náhonu, což není úplně jednoduchá činnost, ale to se při troše trpělivosti a postupování dle návodu nakonec povede. Pokud je náhon funkční nasadí se obě poloviny plovoucí výškovky na uhlíkové spojky a zalepí. Výškovka je tedy napevno. Směrovka je ovládána klasicky bowdenem s tím, že ještě jeden bowden vede ke špičce trupu kde ovládá vlečný háček. K vypnutí dochází při plné pravé výchylce směrovky.
Následně jsem sestavil model osadil přijímač a naprogramoval vysílač Multiplex. Chtěl jsem mít vše pod kontrolou nic si nepůjčovat a tak jsem použil volný vysílač který již nepoužíváme, po té co dcera Vendy přestala létat :( . Takže pro vlekání budu potřebovat „jen“ pilota ostatní dodám já z vlastních zásob. Pro napájení palubní sítě Stigry jsem použil čtyřčlánek MiMH sestavený s AAA článků o kapacitě 220 mAh. Hmotnost baterie byla „tak akorát“ takže i sedělo těžiště podle doporučení výrobce a to 100 mm od náběžné hrany.
První lety jsem uskutečnil pouze zaklouzáním z ruky. Resp. I silnějšími hody, po dotrimování výškovky a křidélek, co ruka dala. Model klouže poměrně dobře a přestože vlastně nemá žádné vzepětí křídel je poměrně stabilní, ostrý na křidélka i výškovku. A to i když jsem zmenšil výchylky na „normální let“. V tuto chvíli jsem pak čekal na pekelnou kombinaci a to druhý pilot a fotograf abychom zdokumentovali zálet, aerovlek a první akrobatické lety Stigry.
Ten den nastal až 8.6.2024. Přijel jsem na klubové letiště kde kolegové prováděli údržbu maringotky. Přemluvil jsem kamaráda, kolegu Karla Duňku, pilota obřích i halových akrobatů aby se ujal pilotování Stigry.
Já jsem pilotoval Airtruck. K focení jsem přemluvil kolegu Pavla Ernsta. Předtím jsem ještě připravil vlečné lanko o délce cca 15 metrů. Abychom lanko viděli, tak jsem zhruba doprostřed umístil červený molitanový míček. Než jsme se pustili do vlekání několikrát jsem Stigru Karlovi hodil, na základě zkoušek jsme ještě zmenšili výchylku výškovky pro režim vlekání.
To proto aby se větroň snadněji pilotoval. A pak to přišlo, připnuli jsme Stigru za Airtuck a já přidal plyn na cca 50% Airtuck se rozjel a poměrně snadno i na půl plynu se odlepil od země a klidně táhl Stigru. Dohodli jsme se na pravých zatáčkách a zkoušel jsem pilotovat jako u velkého aerovleku. To je poměrně obtížné. Protože větroň má snahu hodně stoupat a to přesto, že vlečná letí pomalu.
Nejsnadnější je tedy vleka systémem „co to dá“. Ihned po odlepení vlečné začít prudce stoupat a táhnout větroň prakticky bez zásahů pilota větroně. I s tříčlánkem to pohon vlečné umí pod cca 70 stupních. Není to tedy úplně kolmo ale i tak je to moc fajn. Tímto způsobem lze vyvlekat větroně do výšky „co piloti vidí“. Před vypnutím jsem vždy stáhl plyn, pilot větroně dal plnou pravou směrovku a větroň se odepnul. S vlečnou pak přecházím do kolmého letu dolů a abych zpomalil dávám plná křidélka a výkrutuji. Rychlost je přiměřená a pak následuje rychle přistání aby se dalo opět startovat.
A co větroň? Ten si může poletovat, spíše létat akrobacii. To umí velmi dobře díky velkým křidélkům jsou i velmi rychlé výkruty, přemety i s menšími výchylkami plovoucí výškovky jsou pěkně utažené a díky symetrii celého větroně je let na zádech snadný. Zkrátka je to bezmotorový akrobat.
Komu bych modely doporučil?
Minimálně jsou potřeba dva piloti co si chtějí užít legraci a zajímavé poletování. Pilot motoráku – vlečné by měl zvládat svůj model na úrovni pokročilý pilot. To aby byl schopen rychle reagovat na možné krizové situace. To se ale může pomocí Airtrucku naučit. Tak jak je to zmíněno na začátku tohoto článku. Pokud model použijeme s menšími výchylkami jako školní, může to být i první model řízený křidélky.
Stigru by měl pilotovat pilot – modelář podobné úrovně. Stavba obou modelů je snadná, konstrukce velmi odolná a tak poměrně rychle získáme velmi zajímavé kousky do letového parku. Aerovlek navíc jistě oživí i každé modelářské setkání či letecký den.
Oba modely lze pořídit na online shopu
Air-truck zde:
www.rc-factory.cz za 2490 CZK, bez výbavy.
A Stigra zde:
www.rc-factory.cz za 3990 CZK, též bez výbavy.