Malá polomaketa francouzského sportovního letadla Jodel D-9 Bébé.
Už dlouhou dobu přemýšlím o tom, že bych si postavil něco pro večerní polétání. Nějakou polomaketu, co by připomínala skutečný létající aparát. Stále jsem pokukoval po různých stavebnicích určených původně na pohon gumovým svazkem. Náhoda mi však na setkání klubu SAM95 přihrála k jednomu stolu Pepu Kubeše a jeho zajímavé malé stavebnice.
Pepa mi, jako správný obchodník, vrazil do ruky katalog jeho výrobků. Po krátkém listování jsem v něm našel Jodel Bébé. Jde o stavebnici, která obsahuje jen profily a přepážky, kola, podvozek, nákres modelu na jedné stránce formátu A4 a podrobný stavební návod, včetně soupisu materiálu, který je třeba doplnit. Dále mi Pepa nabídl i doporučený střídavý dvoučlánkový elektromotor 1811. Vše jsem zakoupil, a těšil se na to, že si Jodela přes vánoční volno postavím.
Než se pustím do popisu stavby, považuji za dobré napsat pár slov o skutečném letounu Jodel D-9 Bébé. Zdroj Wikipedia.
Jodel D-9 Bébé je francouzský jednomístný ultralehký jednoplošník navržený Jeanem Délémontezem pro amatérskou stavbu. V březnu 1946 založili Edouard Joly a Jean Délémontez společnost Société des Avions Jodel, která měla dodávat stavebnice, materiály a plány umožňující stavitelům postavit ultralehký jednoplošník navržený Délémontezem a pojmenovaný Jodel D.9 Bébé. D9 byl dřevěný samonosný dolnoplošník s jednomístným otevřeným kokpitem a pevným dvoukolým podvozkem s ostruhou. Křídlo mělo obdélníkový centroplán, připojený k vnějším lichoběžníkovým uším. Toto uspořádání se tak stalo standardním prvkem mnoha následujících modelů Jodel. Prototyp D-9, registrovaný F-WEPF, poprvé vzlétl 21. ledna 1948. První D-9 byl poháněn jediným 25-ti koňským plochým dvouválcovým motorem Poinsard. Další verze pak i různými plochými čtyřválci. Nejpopulárnějším se následně stal plochý, vzduchem chlazený motor z VW Brouka. Ačkoli byl původně letoun navržen pro amatérskou stavbu a postaven ve velkém počtu, byl také stavěn komerčně, a to ve společnosti Wassmer, kde jich tak vzniklo 12 kusů. Bylo prodáno více než 800 samotných plánů a amatéry a leteckými kluby postaveno přes 500 letadel. Ben Keillor převedl francouzské plány stavebnice do angličtiny, a v roce 1959 postavil a předvedl D-9 v Kanadě a Americe. Design byl dále rozpracován do dvoumístného Jodelu D-11. Prototyp D-9 F-PEPF byl vystaven v Musée de l'Air et de l'Espace v Paříži, v letech 1962 až 2006.
Specifikace nejčastější varianty D-92 je následující: posádka 1, délka 5,45 m, rozpětí: 7,00 m, plocha křídla 9,0 m2, prázdná hmotnost 162 kg, vzletová hmotnost 272 kg, pohonná jednotka Volkswagen 4válcový vzduchem chlazený boxer motor o výkonu 19 kW (26 k), vrtule dvoulistá, s pevným stoupáním. Maximální rychlost 150 km/h, cestovní rychlost 130 km/h, dolet 460 km a maximální stoupání 2,09 m/s.
Stavba
Před stavbou jsem si přečetl několikrát podrobný návod a zvětšil si plán z formátu A4 na skutečnou velikost. V návodu se píše zvětšit 4,04 krát. Oskenovaný „originál“ formátu A4 jsem zvětšoval v počítači, ale stále to nebylo ono. Tak jsem se chytil rozpětí, které má být 72 cm, a podle naměřených rozměrů na výtisku tak získal koeficient potřebného zvětšení. Výtisky jsem poslepoval a získal tak plán ve skutečné velikosti. Musím říct, že bych si býval raději připlatil za plán v měřítku 1:1; doporučoval bych výrobci, firmě MODEL-sport Kubeš, aby plán ve správné velikosti ke stavebnici přímo dodával, protože jeho tisk mi zabral zbytečně moc času. První co jsem připravil byly lišty a nosníky. Doporučené smrkové nosníky jsem nahradil pevnou a tvrdší balzou různých pevností. Na brusce, kterou jsem si postavil ze stavebnice od Jirky Šmída, jsem vybrousil trojúhelníkové lišty na odtokové hrany křídla. Ostatní potřebné lišty jsem si pak nařezal na balzořezu. Vše je v návodu popsáno a výřezy v dodaných profilech i přepážkách skutečně sedí.
Vlastní stavbu jsem zahájil lepením centroplánu křídla, to bylo 22.12.2024. Ten sestává pouze z osmi profilů s položebry. V místech uchycení podvozku je profil vyztužen ještě dalšími dvěma položebry a mezi žebry balzovou výplní. Pak došlo na stavbu uší. Zde jsem použil systém stavby podle autora stavebnice. Ucho je stavěno na vodorovné rovině s příslušným negativem na konci. K němu je pak přilepen sestavený centroplán v příslušném úhlu.
Křídlo bylo v hrubé stavbě hotovo 26.12. a já přešel ke stavbě trupu. Jako první bočnice. Dělám to tak, že na plánu sestavím jednu bočnici. Po zaschnutí lepidla na ni položím igelitovou fólii a na tomto vzoru pak sestavím a slepím i druhou bočnici. Obě jsou pak shodné. Jodel má bočnice v zadní části rovné a tak jsem trup stavěl v obrácené poloze, hlavou dolů. Polotovar trupu bez oblých horních částí byl hotov už 27.12. Stavba mi šla poměrně rychle a moc jsem si ji užíval.
Ocasní plochy jsou z balzových lišt 3 x 3 mm. Sestavení je bez problémů. Pepův prototyp měl pouze ovládanou levou polovinu výškovky. Oproti originálu jsem udělal výškovku s klapkou na obou stranách, aby to bylo jako u skutečného letadla.
Pak jsem pokračoval na trupu a dokončil oblou zadní část včetně přední odnímatelné části – pilotního prostoru.
Do trupu jsem nainstaloval trubičky pro táhla k ovládání výškovky a směrovky. To vše jsem měl hotovo 30.12..
V tuto chvíli model vážil 54 gramů.
Než jsme se vydali na oslavu Silvestra, zahájil jsem potahování trupu, a to modrým vliesem. Potahuji lepícím lakem s následným vypínáním horkým vzduchem a vypínacím lakem. Na Nový rok byl trup potažen. 2.1.2025 pak následovalo potahování ocasních ploch a křídel. Závěsy / panty ocasních ploch jsem vytvořil také z vliesu.
Při tom, když usychal potah, jsem ještě slepil maketu obou válců motoru a nastříkal je stříbrnou barvou a přilepil maketu dvouválcového motoru k trupu. Třetího ledna byl model kompletně potažen a nalakován.
Zbývalo osadit vybavení: K ovládání kormidel jsem použil mikroserva KAVAN GO3, přijímač JETI Duplex R5L, motor 1811 s vrtulí GWS 6“ x 3“ a regulátor 6A pro dvoučlánek Lipol.
Po osazení jsem hledal vhodnou dvoučlánkovou baterii i s ohledem na umístění těžiště mezi 40 až 45 mm od náběžné hrany křídla. A vyšla mi poměrně velká a hmotná baterie 2S 800mAh Dualsky ECO.
Dále jsem naprogramoval vysílač JETI DS-12 a Jodel D-9 Bébé byl připraven na zálet. Do kokpitu jsem ještě umístil pilota Igráčka, bez něj by to nebylo ono! Hotovo bylo 4.ledna 2025.
Létání
Celý nedočkavý jsem čekal na vhodnou záletovou konstelaci. Ta nastala až 1.2.2025. Celou dobu nebylo vhodné počasí, nebo jsem byl zaneprázdněn jinými pracovními povinnostmi.
Až nadešel ten správný okamžik, vůbec nefoukalo, teplota byla kolem 3 stupňů Celsia a tak jsem vyrazil na letiště. Ještě jedna rychlá kontrola smyslu výchylek a položil jsem Jodel na asfaltovou dráhu našeho letiště a vzlétl.
No musím říci že úplně jednoduché to nebylo, model nedisponuje příliš velkým výkonem, něco kolem 30W a tak i start není úplně snadný. Ale po rozjezdu tak asi 5 metrů a velmi jemném přitažení vzlétl. Po nastoupání do rozumné výšky tak 15 metrů jsem jej lehce dotrimoval výškovkou, bylo třeba potlačit a to i při letu na stažený plyn. Pak jsem ještě dotrimoval směrovku a začal zkoušet další letové vlastnosti modelu. Je to s ním jako s jeho velkým vzorem, je to polomaketa ultralehkého letadla a tomu odpovídají i jeho schopnosti. Po rozjetí a přitažení umí zaletět i přemet, vývrtka jde, model do ní spadne, ale po chvíli se z toho stane spíše spirála, hned to zas letí. Ukázalo se, že poměrně velké negativy na uších jsou nutností, bez nich by to byl při tak malé velikosti, dost pěkný janek. Při ubrání výkonu motoru Jodel pěkně klesá a přistání na tři body je příjemné. Cca na 2/3 výkonu motoru letí v horizontálním letu. Ten den jsem ještě vykonal dalších 5 letů. Nabíjel jsem jen po prvních dvou letech, ty trvaly cca 5 minut každý a dobitá kapacita byla 250 mAh. Prostým výpočtem vychází, že s mou používanou baterií 2S 800mAh se dá létat kolem 30 minut. Za letu model působí velmi realisticky a figurka pilota, igráček, mu dává přesně ten správný vzhled. Poletování s malou polomaketou si prostě užívám.
Shnutí
Komu bych model doporučil? Pokročilejšímu modeláři staviteli i pilotovi, který má rád letadla maketového vzhledu a chce si postavit hezký konstrukční model. Rozhodně to není model pro začátečníky, ale pro zkušené stavitele. Létání s ním je příjemné, ale musíme si uvědomit, že je to malý model a musí být stále řízen. Na chyby v pilotáži u takového modelu moc času není.
Ještě pár slov ke hmotnosti. Originál – prototyp Josefa Kubeše vážil kolem 150 gramů, můj stroj má 180 gramů a letové vlastnosti jsou dobré. I přes vyšší hmotnost mého modelu je plošné zatížení mé verze kolem 18 g/dm2. Což je v pořádku. Ještě mám v plánu vyzkoušet jiné vrtule, možná i kolem 5“, aby se motor víc roztočil a měl větší výkonovou zásobu. Nebo i 6“ s jiným stoupáním, uvidím.
Po záletu jsem ještě telefonoval s výrobcem Josefem Kubešem a sdělil mu své první dojmy a zkušenosti. Ten mi mimo jiné sdělil, že již nebude třeba kopírovat a zvětšovat zmenšený plán. Další stavebnice již budou mít plán v měřítku 1:1. Cena stavebnice je pak 550,- CZK. Další potřebné součást. jako motor, serva a další lze u firmy MODEL-sport Kubeš zakoupit také. Kontakt na firmu najdete na facebookové stránce „MODEL-sport Kubeš“ nebo prostřednictvím emailu pep.kubes@seznam.cz .
Vyšlo v RC revue v roce 2025
Sestavil, fotografoval, napsal VP, Turnov
MK Mnichovo Hradiště