RES – STARMADE stavebnice dvoumetrovky.
Na podzim roku 2018 schválil KLeM nová prozatímní pravidla pro kategorii RES. Pro zájemce uvádím, že se dají najít zde: http://svazmodelaru.cz/klem/pravidla/ a to konkrétně v odstavci 9.4.8. RES – nová kategorie větroňů.
Zjednodušeně lze říci, že jde o větroně o maximálním rozpětí 2 metry, s poměrně přísnými stavebními pravidly (kompozity a jiné podobné materiály jsou velmi omezeny), tak aby šlo o levnou soutěžní kategorii. Dále pak je striktně určeno, jak se mají modely dostat do vzduchu a to gumicukem. A posledním omezením je, že model je ovládán pouze směrovkou (Rudder), výškovkou (Elevator) a brzdícím štítem (Spoiler). Odtud tedy název RES. Kategorie k nám dorazila ze západní Evropy a dnes již je, dá se říci, i celosvětově rozšířena a oblíbena. Mě osobně to velmi zaujalo a už na předjarní výstavě modelů jsem se o nabízené RES větroně zajímal.
Pak se mi dostal do rukou nákres modelu STARMADE od firmy Star model. Kontaktoval jsem Jirku Hvězdu – majitele firmy a začal s ním spolupracovat. Jirka přišel s nápadem jednoduché stavebnice pro mladé modeláře. Mě se model líbil, zakoupil jsem stavebnici a začal stavět první verzi. Když byl model hotov, začal jsem se shánět po gumě na gumicuk. Tento problém vyřešil Tomáš Bartovský a KLeM, tím že pro kluby i členy byla zakoupena gumu odpovídající pravidlům RES a dána k dispozici. Vyrobil jsem tedy gumicuk podle pravidel, ještě jsem zakoupil výškoměr Altis, co používají kolegové v kategoriích RCEV resp. F5J, abych mohl co nejlépe monitorovat své pokusy. Po prvním kole létání jsem ještě upravoval vzepětí křídel, aby model lépe reagoval na směrové kormidlo. V té době jsem s Jirkou Hvězdou a Láďou Buškem navázal bližší spolupráci a námi navržené změny se pak projevily i v sériové verzi STARMADE. Kterou jsem si pak také postavil.
Takže jsem v červnu měl už postavené dva modely kategorie RES. Abychom vyzkoušeli co STARMADE umí, zúčastnili jsme se větroňářské soutěže v rámci Mělnické ligy důchodců. Láďa Bušek ten závod dokonce vyhrál, já byl šestý, Jirka sedmý. Protože jsem chtěl vědět jak, je to zvládne mladá modelářka, přesvědčil jsem dceru Vendulu, aby jela se mnou. Skončila sice na posledním 11. místě, ale šlo o to ověřit, jak zvládne let na gumicuku. To se povedlo, lítalo ji to vcelku dobře a s ovladatelností modelu byla spokojená. Tak mi to nedalo a řekl jsem si, že o model STARMADE napíšu do RCR článek.
V následujících řádkách popíšu tedy stavbu, zalétání a létání se sériovou verzí.
Model STARMADE je dodáván v igelitovém sáčku. Stavebnice obsahuje plán v měřítku 1:1, všechny balzové a překližkové díly potřebné ke stavbě, dále pak uhlíkovou ocasní trubku s vyfrézovanou drážkou, uhlíkovou trubku – hlavní nosník křídla, hliníkové trubky a k nim uhlíkové tyčky – spojky křídel a drobnou bižuterii včetně polyamidových šroubů a také magnety na držení kabiny. Co stavebnice neobsahuje, jsou bowdeny na ovládání kormidel a RC výbavu. Také lepidlo a potahový materiál budete muset zakoupit. Zajímavostí stavebnice je, že výškovka a směrovka jsou vypáleny laserem z balzové překližky.
Rozbalená stavebnice modelu Starmade.
Vzhledem k jednoduchosti konstrukce a velkému předpracování je radost model stavět, vše velmi pěkně pasuje k sobě a práce rychle ubíhá. Stavbu jsem začal, tak jak mám ve zvyku, ocasními plochami. Ty se musí pouze očistit – zabrousit od laserového pálení. Také se na kormidlech musí obrousit úkosy podle toho, jak chcete kormidla zavěsit. Já jsem se rozhodl pro potah modelu folií Oralight a zavěsit kormidla pomocí této nažehlovací folie. Protože je směrovka vetknuta do uhlíkové trubky, která je pak zalepena do trupu, je třeba ji v prvním kroku stavby trupu, potaženou zalepit a teprve po té začít stavět trup. Ten má velmi jednoduchou konstrukci. Jádro je sendvič ze čtyř balzových prkének tloušťky 6 mm. Jen nesmíme zaměnit jejich pořadí. V první fázi slepíme vnitřní prkénka a potom do nich zalepíme uhlíkovou trubku – nosík ocasních ploch, s již zalepenou směrovkou. Pokud to děláme na rovné podložce a podložíme směrovku balzou o tloušťce 3,5 mm, tak nelze trubku zalepit křivě. V této fázi jsem pro lepení používal disperzní lepidlo, něco jako Herkules. Pak jsem přilepil vnější část jádra a najednou už to začalo vypadat jako budoucí trup větroně. Výhodou celého tohoto řešení je že v tuto chvíli už jsou hotovy lože pro serva, protože jsou součástí konstrukce trupu. Dokonce už je vytvořen kanálek pro kabel serva které ovládá brzdící štít na centroplánu křídla. Další operací je broušení trupu. Nejprve podle plánu nakreslíme na rozestavěný trup, co všechno má být obroušeno. Je toho poměrně dost protože musíme zvolit, jak široká má být špička trupu tak, aby se do ní vešla baterie pro napájení přijímače a serv. Já jsem zvolil jednočlánkovou variantu s tím, že použiji baterii typu 18650. Průměr určil, jak široký trup vpředu bude. Obrousil jsem jej tedy na kotoučové brusce z obou stran, povedlo se to i symetricky. Jde to i ručně a je to o poznání pomalejší. Snad by to šlo i odříznout, ale to jsem nezkoušel. Po obroušení nalepíme 4 mm balzové bočnice. Trup tak dostane svoji pevnost. Dále pak usadíme lože pro výškovku. To je ve stavebnici připraveno, je to balzový hranol seříznutý do příslušného tvaru s vyfrézovanou drážkou, tak aby přesně dosedl na uhlíkovou trubku. Tato operace se dá udělat i dříve a to při lepení směrovky do uhlíkového nosníku ocasních ploch. V tuto chvíli je trup téměř hotov, chybí mu finální dobroušení, spasování s kabinou a co hlavně osazení křídla. Já jsem v tuto chvíli začal křídlo stavět a matky pro uchycení křídla jsem do trupu lepil, až bylo křídlo hotovo.
Stavbu křídla – nejsložitější část modelu, jsem začal od centroplánu. Před tím však musíme podle plánu vyřezat do odtokové lišty zářezy pro žebra. Ta je mimochodem, stejně jako náběžná lišta již vyfrézována, což je velmi příjemné. I kvalita dodaných lišt je výborná. Já jsem tuto pro mě nepříjemnou práci vyřešil tak, že jsem si nařezal odtokové lišty pro všechno. Tedy jak centroplán, tak oboje uši. Centroplán je bez negativů, tak musíme pouze vybrat správná žebra a položebra, dále si připravíme uhlíkovou trubku – hlavní nosník, pak ještě spodní balzový potah středu centroplánu a můžeme stavět. Co musím říci je, že je velmi příjemné, že stavebnice obsahuje již nařezané i potahy včetně otvorů, takže nemusíme nic dořezávat, vše pasuje, jak má. Nejprve tedy slepíme spodní potah, ten následně přilepíme k odtokovce a pak připravíme středová žebra. Ta již mají otvory pro vyztužení překližkovými díly, kudy procházejí šrouby pro uchycení křídla k trupu. Dále pak musíme věnovat pozornost žebru, ke kterému je uchyceno servo ovládající brzdící štít. Tady je už balzy velmi málo, mě se žebro zlomilo. V této fázi jsem vše lepil disperzním lepidlem.
Slepený polotovar centroplánu.
Po zaschnutí tohoto základu křídla jsem protáhl uhlíkovou trubku a narovnal zbylá žebra a položebra. Po srovnání jsem nejprve a to už vteřinovým lepidlem zafixoval balzová žebra na uhlíkovou trubku. Nejprve celá žebra, položebra až když jsem lepil náběžnou hranu. Co jsem ocenil, stavebnice obsahuje i šablony, aby se dala koncová žebra centroplánu nalepit pod správným úhlem. A to dvě, takže lze přišpendlit šablonu k žebru a to ve správném svislém úhly kolmo k odtokovce zafixovat a přilepit. Pak jsem přilepil náběžku, disperzním lepidlem aby na to byl čas a teprve potom narovnal a zalepil položebra. Výsledek už s nalepenou kapsou pro brzdící štít vidíte na obrázku.
Centroplán bez horního potahu.
Následuje potažení středu centroplánu a je prakticky hotovo až na spojky k uším. Ty jsem lepil až v okamžiku, kdy jsem byl schopen změřit úhel uší k centroplánu, tedy až se slepenými konci křídel. Obdobným způsobem slepíme vnitřní a vnější uši, jen s tím rozdílem, že vnitřní část uši má 4 mm negativ a nemá žádný tuhý potah. Vše je vidět na přiložených obrázkách.
(sem obrázky lepení uší a pak komplet)
Celé křídlo před potahem.
Hmotnost celého křídla bez potahu a bez serva brzdícího štítu mi vyšla na 162 gramů.
Obrázek křídla, o hmotnosti 162 gramů před potažením, na váze.
Pak jsem osadil křídlo na trup a zalepil dodané matky pro polyamidové šrouby. Všechno klaplo a tak zbývalo jen protáhnout bowdeny. Používám vnitřky bowdenů a ocelovou 0,8 mm strunu. Pak jsem se dal do lepení posledního dílu, tím byla kabina. Ta je vpředu držena v oválném otvoru šroubem M3 a vzadu magnetem. Je to spolehlivé řešení, opravdu to drží. Po té jsem kabinu naklapl na trup a celý jej obrousil nahrubo na čelní brusce. Pak ještě došlo k doladění ručně a trup byl hotov.
Před přilepením výškovky, směrovka už byla na místě, jsem ještě do trupu přišrouboval serva a po té jsem teprve trup potáhl. Je to vždy lepší. Obvykle se totiž při montáži serv někde opřu a pak je to na potahu vidět.
Po potažení trupu a výškovky došlo i na potahování křídel. Na vše byl použit Oralight. Potahování tímto materiálem mám rád, protože to nesmrdí ředidlem a je to vlastně vcelku příjemná práce. Pak jsem opět, po kolikáté už, zvážil celý model včetně výbavy a baterií. Výsledná váha nevyváženého modelu vyšla kolem 440 gramů. Po dovážení 50 gramy závaží ve špičce trupu jsem se tedy dostal na nějakých 490 gramů, což je podle mého názoru velmi přijatelná hodnota. Stále musíme myslet na to, že jde o model určený pro začínající piloty a tudíž méně zkušené stavitele.
První lety ukázaly, že jde o velmi povedený, dobře ovladatelný větroň. Pro další létání jsem model ještě dovážil 10 gramy zátěže. Takže celková letová hmotnost vyšla na 500 gramů. V této konfiguraci mi STARMADE plně vyhovuje. Létá se s ním dobře za bezvětří, ale i do větru kolem 8 m/s. Dokonce jsem byl létat i ve větru 10 m/s s poryvy kolem 13 m/s. A STARMADE si i s tímto větrem poradil dobře i když to chvílemi bylo pouhé „stání“ proti větru.
Jak už jsem zmínil výše, vybavil jsem model výškoměrem ALTIS. Hodně mě totiž zajímalo jakých výšek s předepsaným gumicukem model dosahuje. Tak za bezvětří je to mezi 70 a 80 metry, při větru kolem 8 m/s a víc jsem dosahoval i výšek kolem 140 metrů. Jednou se mi otočil vítr a tak jsem dokonce startoval s velmi mírným větrem v zádech. Samozřejmě se to podepsalo na dosažené výšce, ať jsem dělal, co jsem dělal, přes 55 metrů jsem se nedostal.
Teď pár slov k dosahovaným časům. Je to velmi individuální. Ale za bezvětří až mírného větru, kdy se vypínací výška pohybuje kolem 80 metrů a není skoro žádná termika, tak STARMADE letí časy kolem 3 minut od okamžiku vypnutí. Pokud termika je, pak je různé. Zažil jsem i let, kdy jsem vypínal kolem 50 metrů a celý víc jak 10 minutový let probíhal ve výšce do 70 metrů. Víc se vytočit nedalo, ale kolem této výšky byla příjemná „nula“. Na obrázku vidíte graf, kdy model vypínal kolem 70 metrů. První 4 minuty se pohyboval ve výškách od 50 do 80 metrů, pak se chytil v termice a nastoupal až do 110 metrů. Nicméně kolem 7 minuty došlo k totálnímu rozpadu termiky a všude kolem byly jen samé klesáky a tak jsem přistál něco po 9 minutě letu.
Graf popisovaného letu z výškoměru ALTIS.
Byl to nádherný boj s ovzduším a já si tento let úžasně užil. Upozorňuji, že všechny údaje zde uvedené byly dosaženy na UL letišti Všeň, které je bez vlivu nějakého svahového proudění protože letiště se nachází v rovině.
Ještě bych se rád zmínil o brzdě, tedy spoileru. Je velmi účinný. Pro první lety doporučuji jej zkoušet ve větší výšce, aby nás její účinek nepřekvapil. Po úplném vytažení, bez zásahu do výškovky, model sklopí nos a klesá / padá pod úhlem 45 stupňů a možná i víc. Pokud hodně přitáhneme výškovku, model zvedne nos a pod stejným úhlem padá „jako list papíru“. Chce to trochu cviku a po pár pokusech si přistanete „k noze“. Což je potřeba protože v kategorii RES se hodnotí přistání na bod. Při prvních pokusech v poměrně malé výšce jsem se nechal brzdným účinkem velmi překvapit a model zapíchl z nějaký 4 metrů do země. Vzhledem k nízké hmotnosti stroje a velké pevnosti sendvičového trupu, se nic nestalo. Možná, že by bylo vhodné vyzkoušet mix spoiler – výškovka, aby koordinace řízení výškovkou při vytaženém spoileru nebyla tak náročná. Chce to jen správně naladit. Já jsem to zatím u tohoto modelu nezkoušel.
Na závěr bych se chtěl zmínit o výbavě modelu STARMADE a čím jej řídím. Nejprve vysílač. Přestože jsem zarytým pultovým pilotem a prakticky celý život cpu vysílače do pultu, který mám zavěšený na křížových kšandách, tak pro kategorii RES jsem si pořídil něco úplně jiného. A to vysílač, spíše game pad od firmy FRSKY a to verzi X-lite v červené barvě. Co mě k této volbě vedlo? Důvodů je několik. Za prvé, vysílač je malý, dobře se drží a lépe se s ním chodí po letišti pro gumicuk. Za druhé dá se pořídit šesti nebo osmikanálový větroňářské přijímač s variem. Pro tréninkové účely je to skvělá věc, vysílač vám zvukem dává najevo, jestli stoupáte nebo klesáte. Za třetí to, že nemusím sebou tahat můj velký kufr je také příjemné. Za čtvrté cena kompletní výbavy, přijímač, vysílač, baterie pro vysílač a jejich nabíječ je, u importéra firmy RCstudio, cca 5000 korun. Na myšlenku pořídit si právě toto mě přivedl kolega Láďa Bušek, který má tento vysílač také a je s ním velmi spokojen.
Model a popisovaný vysílač.
Uvnitř modelu mám 2 serva velikosti HS-55 jde o nějaký čínský noname v modré barvě. Tato ovládají výškovku a směrovku. Pro spoiler, tedy brzdu mám výrobcem doporučenou HS-45 a to z důvodu velikosti. Přijímačem je FRSKY G-RX8 s integrovaným výškoměrem / variem. Je za cenu šestikanálu a jen o malinko větší, tak proč ne? Napájecím zdrojem je jednočlánek Lion typu 18650, který jsem získal rozebráním jedné rozbité powerbanky.
Co říci o dvoumetrovce STARMADE na závěr? Jde o povedený jednoduchý model. Jeho stavbu zvládne i mírně pokročilý modelář, kluk. Dovedu si představit, že pod dozorem šikovného vedoucího modelářského kroužku to může být i druhý model co bude začátečník, který má o RC létání zájem, stavět. A postaví si tento stroj jako svoje první RC letadlo. Co se týče letových vlastností, je to nezáludný model s velmi dobrými letovými vlastnostmi. Za sebe jej mohu jednoznačně doporučit.
Model se dá pořídit u výrobce Star model.