Starcross – F3L/F5L (RES/ERES) speciál. Vyšlo v RCrevue 2024.
Křídla k soutěžnímu modelu Starcross kategorie F3L/F5L jsem začal stavět na konci března roku 2023. Šlo již sériový kus křídel, který jsem dostal od Jirky Hvězdy, majitele firmy Starmodel.
Logika modelů od firmy Starmodel je jasná. Ke křídlům si zákazník může zakoupit trup pro soutěžní model kategorie F3L, tedy čistý větroň a to s klasickými nebo s motýlkovými ocasními plochami. Dále pak se během druhé poloviny roku 2023 v konstrukční kanceláři připravoval i trup F5L, tedy pro motorizované větroně. Opět s oběma variantami ocasních ploch. Ten byl však hotov až v prosinci a tak jsem křídla testoval a to i soutěžně v kategorii F3L jako větroně a také s trupem z E-RESíka jako elektrovětroně F5L. Použitý profil včetně hloubky křídla je identický, ověřený z RESíka. Finální stavba špičkového, tenkého trupu pak proběhla v prosinci v rámci delšího volna a na Silvestra jsem model ještě stihl zalétat a nafotit. Zkušenosti s křídly Starcross pak ukázali jejich vhodnost pro soutěžní létání v obou kategoriích. To dokazují i skvělé výsledky konstruktéra Ivo Kulicha. Ten s křídly a prototypem štíhlého trupu zvítězil u nás na Podzimní mnichovohratišťské soutěži F5L. Zaznamenal vynikající výsledky s těmito křídly i během celé sezóny v obou kategoriích. Model Starcross je vhodný prakticky do všech podmínek, k jeho skvělým vlastnostem patří výborná pronikavost proti větru a kroužení v termice.
A teď zpět ke stavbě křídel, ty jsem stavěl už na jaře.
Laserem vyřezávané profily, i veškerý konstrukční materiál včetně nosníku potahu křídel, byly vloženy do igelitového pytle a to včetně plánu. Po rozbalení a vysypání na mě tak trochu padla hrůza, tolik dílů na jedna křídla jsem snad v životě neviděl. Konstruktéři křídel Ivo Kulich a Jarda Brojír si tedy hezky mákli. Zkonstruovali čtyřdílné křídlo s lomeným centroplánem a ušima. Po prostudování velmi podrobného výkresu jsem snadno pochopil logiku číslování a pustil jsem se do přípravy stavby. První co jsem udělal bylo roztřídění a vylámání žeber, nosníků a dalších dílů. Bylo toho poměrně hodně což je vidět na přiložených fotografiích. Všechno ve vynikající kvalitě, žebra včetně podložek které zabezpečují stavbu křídla tak, aby nedošlo nechtěnému zkroucení křídla. Respektive aby křídla byla správně nakroucena podle představ konstruktéra. Křídla jsou geodetické konstrukce s žebry orientovanými na 45 stupňů a to v zadní části křídla od hlavního nosníku k odtokové liště. Proto je i stavba trošku odlišná od klasické konstrukce. Zvlášť se staví náběžná část a potom se k ní dostaví část odtoková, tedy od hlavního nosníku k odtokové liště.
První co jsem udělal, pustil jsem se do stavby náběžných částí křídla. Tyto části křídel se oproti zvyklostem staví na stojato.
Náběžné části pak v kompletaci s bočními profily a odtokovou hranou jsou připraveny pro sestavení geodetických žeber. Stavba mi šla poměrně lehce od ruky. K lepení jsem používal řídké vteřinové lepidlo, pro potah D-skříně pak disperzní lepidlo.
Výhodou jsou nejen vybroušené odtokové lišty včetně příslušných šikmých zářezů ale také i frézované náběžné lišty. Lehlé dobroušení je tak potřeba pouze v oblasti uší. viz obrázky ze stavby. Další vychytávkou je konstrukce hlavního nosníku. Ten nemá klasické výližky mezi žebry, ale náběžná část křídla se staví na vnitřní svislé části nosníku. Ta je z balzové překližky s hranatými otvory kam zapadají přední části profilů – žeber. Spodní a horní nosník se pak doplní při stavbě celého křídla.
Po slepení a lehkém obroušení konstrukce křídla nastává okamžik přilepení horní části D-skříně. Velkou výhodou tohoto řešení je, že v tuto chvíli má křídlo stále ještě montážní podložky, a tedy leží na rovné ploše. Takže přilepení D-skříně a vůbec horního balzového potahu dá křídlu požadovaný tvar a pevnost. Po ořezání a lehkém obroušení pak přilepíme spodní potah.
To již křídlo drží tvar a nemá snahu se kroutit. Následuje lehké obroušení, u uší trochu pracnější doladění náběžek a můžeme uši přilepit k centroplánům. Připomínám, že všechny spojky a díky nutné k lepení už mají svůj požadovaný tvar a úhly. Pokud jsme tedy lepili opatrně, a nemáme přetoky lepidla, a žebra v místech lomení jsme přilepili za pomoci šablon s přílišnými úhly, tak je přilepení uší snadnou záležitostí. I tak lepím obě křídla najednou na jedné desce, proti sobě, aby úhly vzepětí byly opravdu identické. Po této operaci jsem pak, celý nedočkavý, zvážil křídla. Hmotnost vyšla 185 gramů, což na křídla s pevným potahem v náběžné části, je velmi dobrá hodnota.
V této fázi, po nalakování kostry křídel a lehkém obroušení, jsem křídla potáhl. Podle instrukcí Iva Kulicha jsem zvolil kombinaci folie a barveného vliesu. Nejprve jsem tedy potáhl část od hlavního nosníku k odtokové liště vliesem. Použil jsem lepící lak. Potah jsem ošetřil vypínacím lakem s dopnutím horkým vzduchem a následně několikrát přelakoval vrchním lesklým lakem. Pak jsem jen přižehlil šedý Oralight na náběžnou část. Poslední operací na křídlech byla montáž brzdících štítů a osazení serv. Použil jsem osvědčenou metodu s kulatým magnetem s dírkou na ovládací páce. Na straně štítu je pak tenká ocelová folie. Je to elegantní a lehké řešení, vyžaduje jen delší ovládací páku. Zálet křídel proběhl na ERES trupu s ocasními plochami v běžném uspořádání. Použil jsem trup z E-Resíka. První lety ukázaly, že křídla fungují. Moc jsem ani nemusel modifikovat program ve vysílači, udělal jsem si samozřejmě další verzi a to hlavně kvůli ovládání brzdících klapek a jejich mixování s výškovkou. Nicméně jsem i lehce upravoval velikosti výchylek a jejich křivky u výškovky a směrovky. Myslím oproti E-Resíkovi. První dojmy, rozdíly ukázaly že křídla Starcross mají lepší pronikavost proti větru, díky vyšší pevnosti v krutu se model chová výborně i při vyšších rychlostech. V termice se model chytá výborně a sám dá pilotovi vědět, že se kolem něj něco termického děje. Kroužení je pak příjemné a nevyžaduje moc zásahů ze strany pilota. Někdy méně řídit je lépe. Model si v kroužení umí poradit sám. Následně jsem křídla testoval i na trupu Resíka ve verzi RES. Výsledný dojem je v podstatě totožný, tak jak jsem popsal výše. Jde prakticky o stejnou konfiguraci až na to, že v modelu není motor. A tak zbývá jen zmínit, že na gumicuku se model chová dobře a zkušený pilot jej dokáže dobře vystřelit a získat tím pár metrů výšky navíc. S těmito konfiguracemi jsem pak absolvoval několik závodů a to v obou kategoriích. Více se věnuji motorizovaným větroňům, tedy ERES, tak mám více zkušeností s provozem této verze.
Dalším logickým krokem byla realizace ERES trupu. Na podzimní soutěži, u nás na klubovém letišti, s prvním kusem létal Ivo Kulich. V té době začal Jarda Brojír kreslit dokumentaci a výkresy pro řezání lasem. V polovině prosince tak vzniklo pět předsériových kusů. Jednu z nich jsem si před Vánoci u Jirky Hvězdy vyzvedl. Stavbu trupu a ocasních ploch jsem zahájil 18.12.2023.
Protože jsem věděl, že budu potřebovat velmi malá serva, objednal jsem si KST X06, stejný typ jako použil v prototypu Ivo. Dále jsem byl zvědavý na nový motor Kavan určený právě pro kategorii dvoumetrových elektrovětroňů. Konkrétně jde o typ KAVAN Brushless Motor PRO 2225-1600. K němu jsem použil obyčejný regulátor KAVAN 20A. Dále jsem si zakoupil u firmy Hořejší vrtulový kužel Dualsky o průměru 30 mm s „Z“ trámcem. To vše v dostatečném předstihu, abych se o Vánocích mohl věnovat stavbě trupu a už nemusel nic shánět. To se povedlo a mě se podařilo zalétat na Silvestra kompletní model Starcross ve verzi F5L tedy ERES. ERES trup modelu Starcross s produkce firmy Starmodel je neobvyklé koncepce. V části centroplánu je úzký pouze 18 mm a od náběžné hrany křídla směrem dopředu plynule přechází na šířku 30 mm a ve vzdálenosti 110 mm se začíná kulatit až směrem k motorové přepážce. Hotový trup má tři servisní otvory. První je „kabina“ jako obvykle, druhý je v místě spojky křídel. Jde o malý čtvercový otvor který je třeba pro osazení modelu servy a protažení kabelů. Dá se pak zalepit. Já jsem ho přelepil samolepkou s QR kódem označujícím majitele modelu, číslem licence a číslem povolení k provozování. Třetí otvor je zespodu trupu a slouží k instalaci serv.
Konstrukce trupu má tedy dřevěnou, balzovou a překližkovou, gondolu a kónickou uhlíkovou trubku – nosník ocasních ploch. Ocasní plochy klasického uspořádání mají žebrování také ve tvaru „X“.
K stavbě trupu. Nejprve jsem stavěl ocasní plochy, šlo to rychle, mám to už nacvičeno. Výhodou byla připravená laserem vyřezaná žebra. Jen kormidlo výškovky je dodáváno z plné balzy. Vyplatilo se mi u minulého modelu i tento díl odlehčit a tak jsem jej odvrtal a následně odbrousil. Dvanáct odlehčovacích otvorů a broušení směrovky a výškovky na tloušťku cca 3,5 mm nakonec odlehčilo celé ocasní plochy. Celková hmotnost před potahem tak činila 10 gramů. Kormidla jsem pak potáhl červeným Oralightem, výsledná hmotnost vyšla 14 gramu. Byl jsem spokojen.
Následně jsem se pustil do stavby trupové gondoly. Přímo na dodávaném plánu je z obrázků poměrně jasno jak gondolu stavět. Mírně pokročilý modelář to zvládne hravě. Já si vždy připravím vnitřní přepážky, ty jsou z 3 mm překližky, vyzkouším osazení serv a na sucho sestavím přepážky s bočnicemi. Takto secvaknutý trup sám drží, protože do obdélníkových otvorů v bočnicích přesně zapadají západky na přepážkách. Když kontrola proběhla v pořádku, slepil jsem bočnice a všechny přepážky.Do takto slepeného polotovaru teď zkušebně namontuji motor, regulátor, výškoměr a přijímač. Je tam poměrně plno. Chce to trpělivost a přemýšlení. K motoru přímo vždy připájím regulátor s délkou kabelů tak, aby vše bylo akorát.
Pak jsem přilepil horní a spodní části trupu. Vše je připraveno a vyřezáno, takže i plynulý přechod tloušťky trupu z 18 na 30 mm je definován. Po té jsem přilepil trupovou část centroplánu. Vzhledem k tomu, že uhlíkové spojky přesně pásnou do připravených otvorů tak je to velmi snadná operace. Jen musíme dát pozor, aby byla šířka trupu stejná přes celou hloubku profilu. Po zaschnutí disperzního lepidla pak obrousíme na centroplánu přechod křídlo trup. Doporučuji vyrobit si kulatá brousítka různých průměrů a pak to jde poměrně snadno. Další operací je zalepení uhlíkové trubky. Tu zkrátíme na délku uvedenou na plánu. Pozor pokud chceme stavět variantu s motýlovými ocasními plochami tak má trubka jinou délku než u klasických ocasních ploch. Obě varianty jsou na plánu, chce to jen trochu pozornosti. Pro lepení uhlíkové trubky pak použijeme přípravek dodaný ve stavebnici, tak aby byla trubka zalepena rovně. Vzhledem k tomu že vše je připraveno hodně přesně, dá se tato operace udělat i „v ruce a od oka“. To ale nedoporučuji. Oko se může mýlit. Trubku jsem ke gondole zalepil rychlým epoxidem. Následně jsem trup v přípravku usadil do příčné vodoroviny pomoci stavebního laseru. A napasoval nejprve směrovku, laserový kříž mi určil kolmost ke spojce křídel. Směrovku jsem přilepil k uhlíkové trubce vteřinovým lepidlem. Podobně jsem pak postupoval s montáží výškovky. Ta má svoje lože a je demontovatelná. Na trup jsem ji lepil jako komplet, přišroubované lože k výškovce. Vše klaplo a tak následovalo protažení a lepení bowdenů, zapojení ocelových strun o průměru 0,8mm k servům. Používám „Z ohyby“ na straně serv a směrovky. Výškovka má ocelovou strunu ohnutou pouze do pravého úhlu. Je to proto aby se dala snadno sejmout. Protože bowden je v trupu pevně zalepen a vystupující struna je poměrně krátká, tak při délce ohnutí cca 10 mm, vytažení struny z kormidla výškovky nehrozí. Nyní mi zbývalo pouze potáhnout trupovou gondolu. To jsem provedl, stejně jako náběžnou část křídel, šedým Oralightem. Kabinu pak modrým Oracoverem. V tuto chvíli už byla serva v trupu a tak zbývalo osadit motor s regulátorem. Protože to už jsem měl připraveno v rámci stavby gondoly, šlo to snadno.
Následoval otvor na levé straně trupu pro „zapínací“ klemu – konektor XT30. Ten používám jako spínač baterií. Má to tu výhodu, že při opakovaném startu nemusím otvírat kabinu, hledat konektor, rozepnou a sepnout jej a kabinu opět zavírat. V časovém presu a nervozitě je to operace „na zabití“. Konektor prostě vytáhnu počkám 2 vteřiny a opět zapnu. Pak je vše za chvilku připraveno pro opakovaný start.
Ale zpět k montáži přijímače a výškoměru. Používám přijímač JETI DUPLEX EX R5 s výškoměrem JETI MVario EX. I u výškoměru mám zkrácený kabel na úplné minimum, ostatní kabely mají také délky akorát. To proto aby se vše do miniaturního trupu vešlo. Antény od přijímače jsem tentokrát vytáhl ven, na každou stranu jednu, i když to u balzového trupu není třeba. Avšak nějak se mi nelíbilo, že by antény ležely přímo na kabelech k servům, tím méně na silových kabelech k motoru. Jako pohonné baterie používám malé tříčlánky téměř čtvercového průřezu o kapacitě 350 nebo 380 mAh. Jako vrtuli jsem nejdříve použil listy GM 9x6. Motor šel skvěle měřený příkon 180W, paráda. Ve vzduchu super stoupavost. Avšak spousta příkonu se proměňovala v teplo, baterie dostávaly zabrat. A tak jsem vyměnil vrtuli za Aeronaut 8x4. Na zemi má tato konfigurace příkon 160 W a na stoupání to téměř není znát. Navíc baterie nedostává tak zabrat, menší okamžitý proud.
Jeden start na plný plyn do výšky 90 metrů spotřebuje cca 90 mAh. Takže mnou používané baterie o kapacitě 350 nebo 380 mAh vystačí klidně na 3 starty. To mám prakticky a opakovaně vyzkoušeno. Jak už jsem zmínil, zálet modelu proběhl v rámci klubového silvestrovského polétání. Vše fungovalo jak má, jen jsem díky většímu vyosení motoru směrem dolů, prakticky vypnul mix plyn do výškovky. To mě potěšilo. Udělal jsem totiž úhel větší než konstruktér. Takže mi model na plný plyn letí prakticky rovně, nestoupá a jen zrychluje. To jsem přesně chtěl. Pro nastoupání do 90 metrů pak stačí jen lehce přitáhnout výškovku s velmi malou výchylkou směrovky a Starcross ve velmi strmé, téměř kolmé spirále vystřelí vzhůru. Přebytek kinetické energie dá pak pár metrů navíc a na vrcholu dráhy pak stačí přejít do kroužení. Chce to trochu nacvičit a model nemá šanci houpnout a ztratit výšku. Pokud se v tuto chvíli trefíme do termického komína jen dobře. V kluzu má model přiměřenou rychlost. Umí letět i velmi pomalu a včas varuje pokud to s pomalostí přeženete. Zvýšíme-li rychlost Starcross začne být citlivější na kormidla, opadání se příliš nezvětší.
Neboli rychlostní obálka je poměrně velká. S modelem lze tak létat úplně v pohodě při vyšších rychlostech větru do 10 m/s. Kroužení je pohodové. Pokud model uvedeme do zatáčky lze ho v ní udržet jen lehce přitaženou výškovkou. Při plném vytažení brzdících štítů model sklopí nos a začne zrychlovat. To vyřešíme vhodným mixem do výškovky. Přitažení výškovky, tedy velikost mixu musíme prakticky vyzkoušet a naladit podle svých pilotních zvyklostí. Já to mám tak, že při vysunutí brzd model klesá pod úhlem odhadem 60 až 70 stupňů a nezrychluje. Při zatažení brzd pak zvýší rychlost a vyběhne do horizontálního letu.
Po záletu jsem ještě provedl finální vážení. Hmotnost modelu Starcross vyšla 490 gramů a těžiště 76 mm od náběžné hrany křídla. Dodám jen že konstruktér Ivo Kulich létá s těžištěm přes 80 mm. I to je na zvyklostech každého pilota. Já mám raději trochu model těžší „na hlavu“.
Komu bych Starcrosse doporučil? Všem pilotům co si chtějí postavit skvěle létající pevný a konstrukčně velmi zajímavý výkonný model.
Strarcross je velmi vhodným modelem pro soutěžní létání a to jak pro kategorii F3L, tak F5L.
Model lze zakoupit přímo u výrobce zde: https://www.star-pila.cz/letadla/starcross/.
Na webu byl v době psaní článku ve verzi RES za 5421 CZK.
Stavěl, fotografoval a zapsal VP - Turnov
MK Mnichovo Hradiště
fotografovali i pánové Karel Duňka, Ivo Kulich, Pavel Bačina
leden 2024